Proč by měl mít každý majitel rodinného domu svůj fond oprav?

Bydlení v rodinném domě je sen mnoha z nás. Svoboda, žádné schůze vlastníků, nikdo vám nedupe nad hlavou. Jenže tato svoboda má i svou stinnou stránku. Zatímco v bytovém domě za vás myslí na zadní kolečka společenství vlastníků (SVJ) formou povinného fondu oprav, v rodinném domě je to čistě na vás. A ruku na srdce – odkládáte si každý měsíc peníze na novou střechu nebo kotel?

Pokud ne, nejste v tom sami. Většina majitelů domů řeší opravy až ve chvíli, kdy nastanou. Jenže právě tento přístup se může ošklivě vymstít. Pojďme se podívat na to, proč je zřízení vlastního „domácího fondu oprav“ jedním z nejlepších finančních rozhodnutí, které můžete udělat.

Dům stárne, i když se díváte jinam.

Každá nemovitost začíná stárnout v momentě, kdy je dostavěna. Odborníci tomu říkají morální a technické opotřebení. To, že dnes fasáda září novotou a kotel tiše přede ve sklepě, neznamená, že tomu tak bude navždy.

Vlastníci bytů to mají „jednodušší“. Každý měsíc jim z účtu odejde povinná platba. Když se za 15 let rozbije výtah nebo poteče střecha, sáhne se do společné kasy a jede se dál. Majitel rodinného domu tuto povinnost nemá, a tak často podléhá iluzi, že bydlí „zadarmo“ (jen za energie). To je ale omyl. Vytváříte si takzvaný vnitřní dluh nemovitosti.

Scénář, který nechcete zažít.

Představte si modelovou situaci: Je únor, venku mrzne a váš věrný plynový kotel po 15 letech služby definitivně zhasne. Oprava není možná, výměna je nutná ihned.

• Cena nového zařízení + práce: 90 000 – 130 000 Kč.
• Vaše situace bez fondu: Musíte sáhnout do úspor na dovolenou, v horším případě si narychlo vzít nevýhodnou spotřebitelskou půjčku s vysokým úrokem.
• Vaše situace s fondem: Sáhnete na vyhrazený účet, objednáte řemeslníka a stresuje vás jen to, že musíte být doma, až přijede. Žádný finanční šok se nekoná.

Kolik byste si měli odkládat?

Neexistuje jedno univerzální číslo, ale existují osvědčená pravidla.

1. Pravidlo procenta: Finanční poradci často doporučují odkládat ročně cca 0,5 % až 1 % z hodnoty nemovitosti. U domu za 8 milionů to je sice dost (cca 6 000 Kč měsíčně), ale zajistí to kompletní obnovu.
2. Pravidlo „SVJ“: Odkládejte si podobnou částku, jakou byste platili ve fondu oprav v bytě – například 20–30 Kč za metr čtvereční plochy domu. U domu se 150 m² to dělá 3 000 až 4 500 Kč měsíčně.
3. Metoda malých kroků: Pokud jsou pro vás tisíce měsíčně moc, začněte níže. I 1 500 Kč měsíčně udělá za 5 let téměř 100 000 Kč (včetně úroků na spořicím účtu). A to už je slušný polštář pro havárii vody nebo výměnu spotřebičů.

Mít vlastní fond oprav není jen o strachu z havárií. Je to především nástroj pro zhodnocení vašeho majetku. Dům, o který je průběžně pečováno a který má zdroje na modernizaci (např. pořízení fotovoltaiky, lepší zateplení, nová koupelna), si drží svou tržní cenu mnohem lépe než „vybydlená“ nemovitost.

Navíc peníze, které si odkládáte, jsou stále vaše. Pokud se nic nerozbije, můžete je po letech využít na vylepšení terasy, bazén nebo je převést dětem.

Výzva pro vás: Začněte ještě dnes

Nečekejte, až spadne první taška ze střechy.

1. Založte si trvalý příkaz: Ideálně na samostatný spořicí účet, aby se peníze nepletly s běžnými výdaji. Nazvěte si ho třeba „Můj hrad“.
2. Nastavte částku: I kdyby to mělo být na začátku jen 1 000 Kč. Důležitý je zvyk.
3. Dělejte revize: Jednou za rok zhodnoťte, zda částku nezvýšit (třeba o inflaci).

Fond oprav – to je malá částka měsíčně, ale velký klid pro vaši budoucnost. Udělejte ten krok hned teď.